Lidé asertivní komunikaci chápou často špatně. Proto si pojďme na startu vyjasnit definici:
> Asertivní komunikace znamená mluvit o tom, co cítím, a komunikovat, co potřebuji. Asertivně komunikovat neznamená být sobec, obviňovat nebo shazovat druhé. Asertivně komunikovat znamená věřit, že ty i já (my oba) máme právo být ve vztahu respektovaní a nezraňovaní. Znamená to komunikovat upřímně a otevřeně. Asertivní komunikace pomáhá držet zdravé hranice ve vztazích a obecně vylepšovat vztahy.
Máme často tendenci slova či chování druhého, které se nám nelíbí, tiše překračovat a zůstávat zticha – to abychom druhého neurazili nebo se vyhnuli potenciálnímu konfliktu. Ale kvůli tomu se pak cítíme hůř! Pokaždé když se sebou mlčky necháváme jednat způsobem, který se nám nelíbí, ztrácíme víru ve vlastní hodnotu. Jak se dá věřit, že jsem stejně hodnotný a zasloužím si stejnou úctu jako ten druhý, když se opakovaně chovám tak, jako by moje potřeby a emoce byly méně důležité než ty jeho. Tak ztrácíme úctu v očích svých i ostatních. Když se vyhýbáme konfliktům a mlčíme, zároveň se ochuzujeme o možnost být ve vztahu opravdoví, nepřetvařovat se, o možnost si věci vyříkat a vyčistit kalné vody… A pak v nás nakupené věci vřou, až papiňák bouchne – což je pro vztah mnohem destruktivnější než postupně a s vzájemným respektem upouštět páru toho, co se ve mě odehrává.
Představím ti základní návod na asertivní komunikaci, aby ses uměl/a zdravě vymezit a udržet si hranice.
Představ si třeba situaci, kdy se musíš často kolegovi připomínat s tím, že ti neodpověděl na zprávu. Pochopitelně jsi z toho naštvaný/á, a možná si za hněvem uvědomuješ i smutek, beznaděj. Smutek z toho, že si tě neváží, nemá tě rád natolik, abys mu stál/a za odpověď. Možná se bojíš konfliktů, připomínat se neustále je ti proti srsti a když se bez jeho informací nemůžeš v práci pohnout dál, připadáš si neschopně…
Doufám, že se máš rád/a natolik, aby ses takto netrápil/a!
Teď ti ukážu, jak v 6 krocích srozumitelně vyjádřit své potřeby tak, aby se druhý neurazil a došli jste k pochopení a příslibu řešení.
A není to přitom žádná věda:
- Získej mandát k rozhovoru.
Načasování a vhodné místo, to je základ úspěchu. Vyber si takové místo a čas, kde víš, že budete mít chvilku soukromí sami pro sebe. A ověř si, že druhý má teď prostor na rozhovor.
„Chtěl/a bych s tebou na chvilku mluvit, měl bys teď čas?“
- Začni s drobným oceněním.
Komplimenty potěší a pomůžou navodit uvolněnější atmosféru. Vymysli jednu věc, za kterou můžeš druhého ocenit. Pokud nemůžeš vymyslet upřímné ocenění a měl/a bys lhát, krok vynechej.
„Obdivuju, na kolika projektech naráz zvládáš pracovat, to musí být náročné!“
- Zmiň 1 konkrétní chování, které se ti nelíbí.
Popiš jedno konkrétní chování, které se ti nelíbí. Buď v popisu co nejvíc objektivní. Nesměšuj víc situací naráz (je potřeba to brát po jedné) a vyhni se nálepkování (blbec), osočování (nemyslíš na to, jak se cítím!) a generalizaci (ty vždycky…). Společně s popsáním situace přidej i vysvětlení, ve stručnosti druhému přibliž, co se v tobě odehrává, když se k tobě takto zachová.
„Trápí mě, když mi neodpovíš na zprávu a já se ti musím připomínat, např. včera když jsem ti psal/a ohledně xxyy, tak sis zprávu přečetl a odpověděl až dnes ráno. Mrzí mě to, protože mi připadá, že ti nestojím za odpověď, navíc se pak nemůžu hnout z místa, dokud mi neodpovíš, a připadám si neschopně.“
- Co od tebe potřebuji.
Stručně deklaruj, jak jinak to potřebuješ a tím skonči. Nebo můžeš navrhnout možná řešení. Na úvod lze přidat i tvé pochopení, proč se něco takového, co právě řešíte, stane.
„Chápu, že toho máš hodně, a tak se stane, že zapomeneš odpovědět na zprávu, co sis už přečetl. Potřebuju, aby když nemáš zrovna čas mi odpovídat, abys to nezapomněl udělat později. Mně například dobře funguje nastavit si upozornění nebo zprávu opět označit jako nepřečtenou.“
- Jaké výhody z toho pro nás oba plynou.
Vysvětli, proč změnit tuto situaci je dobré pro vás oba.
„Domnívám se, že co navrhuji, bude mít nejen dobrý vliv na moji pracovní spokojenost a produktivitu, ale i že pro tebe nemůže být příjemné, když se ti s něčím opakovaně připomínám a jsem pak už nepříjemný/á.“
- Svolení.
Zakonči svůj proslov otázkou, zda druhý souhlasí.
„Tak co, myslíš, že by to šlo?“
Rozhodně nepodceň přípravu, předem si ujasni, co chceš říct. Můžeš si to v bodech sepsat. Pamatuj, že soukromí pro rozhovor je základ, zhluboka se nadechni. Pokud by měl druhý tendenci skákat ti do řeči, popros ho, ať tě nechá domluvit a své připomínky řekne pak. Zkus se nenechat vtáhnout do diskuse/hádky a jako zaseklá deska opakuj, co ti vadí a co potřebuješ. Pokud by se rozhovor stáčel někam, kam nechceš, můžeš jej ukončit s tím, ať si to dotyčný nechá projít hlavou a vrátíte se k tomu zítra.
Na asertivní komunikaci je parádní to, že používá jasnou komunikaci ohledně toho, co se mi nelíbí a jaké jsou mé potřeby. To je pro ostatní velmi srozumitelné. Rozhodně víc než častá tendence obviňovat nebo heslo „nejlepší obrana je útok“.
Asertivní komunikace ti může pomoct cítit se ve vztazích komfortněji a mít ze sebe lepší pocit, protože se nepotlačuješ. Zkusíš to? Je to zadarmo. Držím ti palce!
